Ochrana a péče o vodní ekosystémy

Význam mokřadů a vodních ploch v krajině spočívá v jejich funkci klimatické, hydrologické, hospodářské, ekologické atd.

Rybníky   

V jižních Čechách jsou plošně nejrozsáhlejšími vodními a mokřadními plochami rybníky. Pokrývají několik procent území kraje (na Třeboňsku kolem 10% území). V jižních Čechách je soustředěna více než polovina veškerých rybničních ploch České republiky, leží zde i největší rybník Rožmberk o ploše 658 ha.

Kromě své prvotní hospodářské funkce – chovu ryb – mají rybníky značný význam jako nejčastější biotopy vodních a mokřadních organismů vzhledem k tomu, že přirozená jezera (kromě šumavských) v jižních Čechách nejsou. Význam rybníků je dán i tím, že jsou to mělké nádrže (zpravidla kolem 1 metru) s mírným sklonem břehů a s pozvolnými přechody do okolní krajiny, takže se na vhodných místech při březích rybníků a přítocích vytvořila široká mokřadní pásma s litorálními porosty rákosin, mokřadními olšinami apod., která výrazně zvyšují pestrost stanovišť v krajině.

Nadějská rybniční soustava

Zásadní vliv na stav rybníků má způsob hospodaření na nich, ale i způsob hospodaření a využívání krajiny v celém povodí nad rybníkem. Např. splachy živin z minerálních hnojiv aplikovaných na zemědělskou půdu v povodí způsobují eutrofizaci vody v rybnících (nadměrný obsah živin ve vodě), živiny se dlouhodobě usazují v rybničních sedimentech, zhoršují kvalitu vody v rybnících (snižují průhlednost vody, podporují přemnožení toxických sinic).

Povlak sinic na hladině rybníka

 Ještě víc ale ovlivňuje stav rybníků samotné rybářské hospodaření na nich, především velikost rybích obsádek, jejich věkové a druhové složení. Tradičně je v jihočeských rybnících nejčastěji chovanou rybou kapr (více než 90%). Hustota rybích obsádek se však v průběhu 2. poloviny 20. století několikanásobně zvýšila, což mělo významný vliv na celkový stav rybničních ekosystémů a na životní podmínky vodních a mokřadních rostlin a živočichů.

Při nasazení hustých rybích obsádek ryby vyžerou všechen velký zooplankton , tvořený především perloočkami, který se živí fytoplanktonem (řasami). V důsledku toho dochází v těchto rybnících k namnožení zelených řas a tím k vysokému zákalu vody. Kvůli nízké průhlednosti vody nemůže ve vodě růst ponořená vegetace, na kterou jsou jinak vázány četné další druhy živočichů. Ryby také vyžírají drobné vodní živočichy žijící na dně, především larvy pakomárů, které jsou jinak častou potravou vodních ptáků. Výsledkem je výrazně ochuzená diverzita a snížená početnost vodních organismů od ptáků a obojživelníků až např. po vážky a vodní rostliny.

Pokud jsou nasazovány rybí obsádky přiměřené z hlediska rybničního ekosystému, zachovává se naproti tomu vyšší průhlednost vody, ve vodě mohou růst vodní rostliny a také druhová pestrost a početnost vodních živočichů je výrazně vyšší.

Jednou ze živočišných skupin, která výrazně reaguje na stav rybničních ekosystémů, jsou vodní ptáci. Pestré spektrum druhů vodních ptáků hnízdí již odedávna na rybnících, v průběhu 70. a 80. let 20. století však bylo zaznamenáno výrazné snižování početnosti některých druhů.

Středisko AOPK ČR v Českých Budějovicích provádí od roku 1990 (tedy téměř 20 let) s přestávkou ve 2. polovině 90. let monitoring početnosti vodních ptáků na rybnících v Českobudějovické pánvi. Výsledky tohoto monitoringu jsou pro některé druhy prezentovány v následujících několika grafech:

 

Vývoj početnosti lysky černé v hnízdním období na sledovaných rybnících

Vývoj početnosti lysky černé v hnízdním období na sledovaných rybnících

 

Vývoj početnosti poláka chocholačky v hnízdním období na sledovaných rybnících

Vývoj početnosti poláka chocholačky v hnízdním období na sledovaných rybnících

Vývoj početnosti potápky černokrké v hnízdním období na sledovaných rybnících

Vývoj početnosti potápky černokrké v hnízdním období na sledovaných rybnících

Vývoj početnosti husy velké v hnízdním období na sledovaných rybnících

Vývoj početnosti husy velké v hnízdním období na sledovaných rybnících

 

Z výsledků monitoringu a z grafů vyplývá, že se i nadále snižuje početnost druhů vodních ptáků (např. potápivé kachny, lyska černá, potápka černokrká), kteří se živí vodními bezobratlými (larvy pakomárů, zooplankton, vodní plži atd.), a to v důsledku intenzivního vyžírání těchto živočichů hustými obsádkami nasazených kaprů. Naproti tomu se zvyšuje početnost rybožravých druhů (např. potápka roháč) z důvodu hustých rybích obsádek a rozšíření nežádoucích druhů ryb. – např. střevličky východní a některých býložravých druhů ptáků (např. husa velká).

Přiměřenost rybí obsádky z hlediska rybničního ekosystému informativně indikuje jednak průhlednost vody, která by měla dosahovat v první polovině vegetační sezóny (tj. do června) zhruba 50 cm, jednak velikostní struktura zooplanktonu (do června by měl být zachován významný podíl velkého a středního zooplanktonu).                    

Rašeliniště

Specifickým typem mokřadů, v jižních Čechách plošně poměrně rozsáhlým, jsou rašeliniště. V regionu jižních Čech jsou tisíce hektarů rašelinišť, z nichž nejrozsáhlejší a nejvýznamnější jsou chráněna dle Ramsarské konvence jako mokřady mezinárodního významu (Šumavská rašeliniště – 3371 ha a Třeboňská rašeliniště – 1100 ha). Menší rašelinná ložiska jsou rozptýlena i v dalších oblastech jižních Čech, především v jejich východní části.

Rašeliniště Pele

Rašeliniště Pele na Třeboňsku

Rašeliniště mají značný význam hydrologický, mají však také velmi specifickou a cennou flóru a faunu. Rašeliniště jsou však také zdrojem rašeliny, která byla z různých důvodů po staletí těžena (jako palivo, pro lázeňské účely, jako zahradnický substrát). Tradiční maloplošná těžba tzv. borkováním nezměnila nevratným způsobem přírodní podmínky na rašeliništi, jak se můžeme přesvědčit na některých rašeliništích těžených tímto způsobem (např. Kozohlůdky na Soběslavských blatech, rašeliniště u Chlumu ve Vltavském luhu na Šumavě).   Po ukončení těžby se těžební jámy zaplavily vodou a rašelinný proces se rychle obnovil.

Kozohlůdky

Kozohlůdky se zarůstajícími jámami po těžbě rašeliny

Ve druhé polovině 20. století však byla rašelina těžena velkoplošně – rašelinné ložisko bylo odvodněno hlubokými stokami a rašelina byla po vrstvách odtěžována najednou na plochách až desítek hektarů. Po ukončení těžby zůstávaly proto monotónní holé plochy se zbývající vrstvou neodtěžené rašeliny, rozčleněné jen hlubokými odvodňovacími stokami.

Je proto nanejvýš žádoucí pokusit se o alespoň částečné obnovení funkcí těchto rašelinišť na vytěžených plochách, jinými slovy o jejich revitalizaci. Toho lze dosáhnout přehrazením odvodňovacích stok na vhodných místech, zvýšením hladiny vody v celém území a zaplavením alespoň části plochy. Kromě zadržení vody se tak obnoví mokřadní stanoviště s pestrými společenstvy rostlin a živočichů, v optimálních případech dojde i k obnovení rašelinného procesu.

Tyto práce probíhají na některých dříve těžených Šumavských rašeliništích a také na rašeliništích v Třeboňské pánvi, jsou financovány z krajinotvorných programů MŽP (Program revitalizace říčních systémů, Program péče o krajinu).

Typickým příkladem je průmyslově vytěžená plocha Borkovických blat na Soběslavsko-Veselských blatech. Těžba zde byla ukončena počátkem 80. let, poté plocha postupně zarůstala náletem borovic a bříz. V roce 2000 byly přehrazeny hlavní odvodňovací stoky. Po tomto zásahu se vytvořila souvislá mělká vodní plocha o výměře asi 4 hektary, několik menších trvalých vodních ploch, na některých místech periodické tůně a podstatně se zvýšila hladina spodní vody na zbývající ploše. Fotografie zachycují stav v květnu 2007, tedy 7 let po provedeném zásahu.

Vytěžené rašeliniště na Borkovických blatech po částečném zaplavení

Na vzniklé vodní ploše hnízdí několik druhů vodních ptáků, např. slípka zelenonohá, lyska černá, čírka obecná, kachna divoká, moták pochop, rozmnožuje se zde velmi početná populace skokanů krátkonohých.

Skokan krátkonohý

Také na rašeliništi Soumarský most na Šumavě, které bylo těženo velkoplošným průmyslovým způsobem do začátku 90. let, byly v letech 2003 - 2004 přehrazeny odvodňovací stoky a části plochy byly periodicky  nebo trvale zaplaveny. Fotografie zachycuje stav v roce 2005, tedy  v následujícím roce po provedeném revitalizačním zásahu.

Tůně

Podstatný význam mají v krajině i malé vodní plošky o velikosti několika arů nebo dokonce jen desítek metrů čtverečních – tůně. Přirozeně vznikaly nejčastěji jako slepá a mrtvá ramena neregulovaných vodních toků. V kulturní krajině jsou však tůně a podobné vodní plošky často pozůstatkem lidských aktivit – např. tůně po těžbě písku, štěrku nebo jiných surovin.

PP Tůně u Hajské

Přírodní památka Tůně u Hajské na ploše ovlivněné ve středověku rýžováním zlata
a později těžbou štěrkopísku

V tůních se zpravidla neudrží trvalé populace ryb, proto jsou často osídleny bohatými populacemi obojživelníků a bezobratlých vodních živočichů, např. vážek. Navíc slouží jako napajedla pro ptáky a zvěř. Malé tůně se však poměrně rychle zazemňují a zarůstají vodní a mokřadní vegetací. V uplynulých desetiletích bylo také mnoho drobných vodních ploch v krajině zavezeno při scelování zemědělských pozemků, při tzv. „rekultivacích“, nebo byly prostě zavezeny odpadem.

Proto je žádoucí vytvářet na vhodných místech nové tůně. To je finančně podporováno z programu MŽP Péče o krajinu. Četné nové tůně byly v jižních Čechách vytvořeny především na Jindřichohradecku, Táborsku a Strakonicku. Nově vytvářená tůň by měla i na malé ploše mít co nejpestřejší škálu mikrostanovišť, aby poskytovala životní prostor pro co nejširší spektrum vodních rostlin a živočichů s poněkud odlišnými nároky na prostředí. Konkrétně to znamená pestrý reliéf dna se zahloubenými místy a četnými mělčinami, různý sklon břehů, co nejčlenitější břehová linie  a tedy členitý tvar tůně. Nově vytvářené tůně by také neměly být obklopeny příliš hustými porosty stromů nebo křovin, které by je jednak zastiňovaly, a za druhé by opad listí způsoboval rychlé zazemňování tůní.

Na fotografiích je několik příkladů nově vytvořených nebo obnovených tůní od vlastního hloubení tůně přes různá stadia následující sukcese.

Nově vytvořené tůně jsou už v prvním roce po svém vyhloubení osídlovány některými živočichy. Z obojživelníků jsou to především čolci, z vážek některé „pionýrské“ a teplomilné druhy, vázané na obnažené břehy. V průběhu následující sukcese zarůstají zpravidla tůně bohatou litorální i submerzní vegetací a stoupá také pestrost společenstva vodních organismů.

Vážka tmavá

Vážka tmavá (Sympetrum danae)

Regionální pracoviště Jižní Čechy

Vyhledávání

Regionální pracoviště

Regionální pracoviště
Resort životního prostředí další instituce resortu ŽP
Skrýt